KRÉTA 2002 - JK Dubnica

Prejsť na obsah

Hlavná ponuka:

KRÉTA 2002

EXPEDÍCIE

Expedice Kréta 2002

GORGOTHAKAS, - 1208 m

Libor Matuška, Oldřich Štos

KOTA1000

http://www.speleo.cz/kota1000

V říjnu 2002 se vypravila skupinka jeskyňářů do vápencového pohoří Levka Ori v západní části ostrova Kréta. Cílem byl sestup do nejhlubší propasti Balkánu - Gorgothakas LOC 1, hluboké - 1.208 m. Jak jsme se sami mohli přesvědčit, je to velice zajímavé a z hlediska objevů jedno z nejperspektivnějších pohoří v celé Evropě.

Členové expedice:

Oldřich Štos (PAVOUK) 6-20 Moravský kras

Libor Matuška (MATTES) 6-20 Moravský kras

Peter Medzihradský (MEDZO) OS Dubnica nad Váhom

Roman Macík (MACOŇ) 6-04 Rudice

Jiří Lysák - (ROCKY BALBOA)

4. - 7. 10. 2002

Plně naložený automobil s 700 kg expedičního materiálu odjíždí v nočních hodinách z Brna směr Terst. Při jízdě po dálničním přivaděči, hodinu před odjezdem trajektu, při jednom z fotografických manévrů ve 140 km rychlosti nám z okna automobilu ulétají lodní lístky včetně veškerých dalších informací. Následuje nedobrovolné zastavení v nepřehledné zatáčce na cca 30 m vysokém viaduktu a chytání lístků mezi koly rychle jedoucích automobilů. Terst / molo 7, nalodění na trajekt společnosti ANEK LINES ITALIA. Ve výsostných vodách Albánie je klidná a pohodová jízda přerušena prudkým větrem, deštěm a 1m vlnami.V poledne, za poryvu teplého větru na palubě č. 8 pozorujeme přibližující se břehy ostrova Korfu. 30 hodinovou jízdu končíme v řeckém přístavu Patra.

8. - 9. 10. 2002

Trajekt z Athén / Pireus do Hania na Krétě. Večer v přístavu, těsně před odjezdem se setkáváme s členy řeckého klubu SELAS, kteří nám poskytují nezbytné a velmi důležité informace kolem jeskyně GORGOTHAKAS -1208m, nejhlubší jeskyně celého Balkánu. Ráno po přistání na Krétě se setkáváme se zbytkem účastníků expedice, kteří přiletěli letadlem předešlý den. Následuje nakupování, třídění materiálu a příprava na odjezd do Levka Ori, vápencových hor, tyčících se nad krétským přístavem Hania. V odpoledních hodinách se ještě setkáváme s dalším znalcem místních poměrů a po doplnění informací následuje kompletní přebalování transportních vaků s lany určených do podzemí. Balíme do pozdních nočních hodin !!! Všichni nás upozorňují, že GORGOTHAKAS je za deště velmi nebezpečná !!! Plánujeme proto velmi podrobnou strategii sestupu.

10. 10. 2002

Z přístavního města Hania přejíždíme do pohoří Levka Ori. Poslední vískou civilizace je vesnička Melidoni. Odtud již pouze po nezpevněných horských cestách vyjíždíme až k úpatí vrcholu Mavro. Celý den vynášíme stovky kilogramů materiálu do základního tábora, který jsme vybudovali v malé jeskyni v nadmořské výšce 1.600 m n. m., nedaleko vchodu do systému Gorgothakas. Ve večerních hodinách nacházíme jeskyni LO23, kde se v hloubce 60 metrů nachází široko daleko jediný zdroj vody. V pozdních nočních hodinách přichází poslední skupinka nosičů s materiálem.

11. 10. 2002

Dnešním dnem započala dvojice Matuška, Štos sestup do propasti, byla dosažena hloubka - 320 m. Vstupní část jeskyně tvoří 230 m hluboká vertikála, která přechází do úzkého meandru, kde se poprvé setkáváme s aktivním tokem. Další partie jeskyně tvoří mnoho krátkých vertikálních stupňů, spojených velmi obtížně prostupnými úžinami. Postup byl zakončen u ústí dalšího mohutného vertikálního stupně - Puits Leon (Studna lva) hlubokého - 146 m. Zbytek členů expedice za slunečného počasí vynáší zbytek materiálu do základního tábora.

12. - 14. 10. 2002

V brzkých ranních hodinách odchází další dvojice jeskyňářů Medzihradský, Macík. Cílem je sestoupit až do hloubky - 720 m a vybudovat bivak - podzemní tábor. Cestou vystrojují propast Puits Leon 146 m hlubokou. Po dalším patnácti metrovém stupni se před nimi otevřela mohutná 208 m hluboká propast Puits Galloume. Na dně této propasti je vhodné místo pro bivak. Po sedmi hodinách sestupu dochází na povrchu k náhlému zvratu počasí. Slunné počasí při kterém zahájili sestup, se náhle změnilo v bouřku a silný přívalový déšť. Jak jsme byli předem upozorněni řeckými speleology, v této části jeskyně je přívalová voda velmi nebezpečná. Přichází během několika málo minut ve velkém objemu a uzavírá cestu zpět po laně. Voda nás zastihla asi v polovině propasti Puits Galloume.

„asi po sto metroch zlaňovania na mňa kričí Macoň, POZOR JDE SEM VODA! Za minútu na mňa dopadajú hektolitre studenej vody. Odrážam sa od stěny a zachytávám sa pomocou FI-FI háčiku na bočnom rebre mimo padajůcu vodu. Chvílu mi trvá kým sa vzpametám a rozmýšlám nad dalším postupom. Dole do neznáma to nemá zmysel a tak nechávám všetok materiál zavesený na lane a prechádzam do výstupu. S Romanom sa dávno nepočujeme, rozmýšlam čo asi robí. Opatrne postupujem hore. Musim sa drzat na lavej strane, pretože dva metre odo mňa padajů prívaly vvody. Napriek všetkej opatrnosti sa dvakrát dostávam do prúdu studenej vody. Už dávno som do nitky premočený a premrznutý. Výstup stometrového úseku mi trvá vyše dvoch hodín. Na dně petnáctimetrovej priepasti nachádzam premrznutého Romana“

Jsme nuceni vybudovat provizorní bivak a počkat dokud voda neodteče. V dohodnutý čas se dvojice nevrací zpět do tábora, proto sestupuje do propasti další dvojice Štos, Matuška. Úkolem je zjistit stav v propasti a navázat kontakt s první dvojicí. To se daří 13. 10. 2002 v 17:00. Z důvodu vysokého stavu hladiny vody nelze sestoupit až k čekající dvojici, ale po domluvě dalšího postupu zanecháváme na místě jídlo, karbid a vystupujeme na povrch. Po 30 hodinách čekání prvního družstva v provizorním bivaku se průtok vody snižuje natolik, že výstup z propasti ven se zdá být bezpečný. 14.10. 2002 v pět hodin ráno vylézáme z jeskyně. V brzkých ranních hodinách se všichni v pořádku opět setkáváme. Po příchodu do tábora přichází další bouřka.

Z příchozích SMS zpráv zjišťujeme, že na Krétě proběhlo zemětřesení. Jako by toho nebylo dost. Bohužel stále prší, což nám prozatím znemožňuje další postup v jeskyni.

15. 10. 2002

Mlha a stále prší.

16. 10. 2002

Ráno se konečně vyjasnilo. Dobíjíme baterie na solárním panelu, sušíme věci a připravujeme se na další sestup. Cestou k propasti provádíme průzkum planiny. Dnešní sestup věnujeme fotodokumentaci a filmování ve vstupních partiích propasti. Pomocí mobilního telefonu zjišťujeme předpověď počasí. Dle dostupných informací upravujeme další program expedice.

17. 10. 2002

Dle předpovědi je počasí slunečné a další tři dny by mělo setrvat. Připravujeme se na sestup do jeskyně. Cílem dvou družstev je pokračovat v sestupu a během čtyřdenní akce dosáhnout dna. V 12:35 místního času mobilním telefonem navazujeme spojení s rozhlasovou stanicí Český rozhlas a on-line reportáží vstupujeme do přímého vysílání. 14:00 zahajuje sestup první dvojice. Během hodiny ji následuje další. Po čtyřech hodinách sestupu se dostáváme k místu kde 12. 10. 2002 zastihla přívalová voda dvojici Medzihradský, Macík. I přes to, že na povrchu je více jak dva dny slunné počasí hladina vody v podzemí stále neopadla. Do dvousetmetrové propasti v hloubce pět set metrů stále přitéká velké množství vody. Za tohoto vodního stavu není možné propastí sestoupit. Jsme si vědomi možných následků z neuvážených rozhodnutí a špatného zhodnocení situace. Vzhledem k neočekávaným klimatickým podmínkám v tomto období a nepředvídatelným zvratům počasí není možné čekat několik dalších dní na snížení vodního stavu. Ač neradi rozhodujeme se k výstupu.

18. - 19. 10. 2002

Snášíme nepotřebný materiál z basecampu do údolí a provádíme povrchový průzkum oblasti. Ve večerních hodinách odjíždíme směr Hania a cestou dolů se zastavujeme v první horské vísce Melidoni na vysněné pivko.

20. 10. 2002

V rámci odpočinkového dne cestou na ostrov Elafonísi navštěvujeme jeskyni Agía – Sofía a klášter Panny Marie na Zlatých schodech, který se jmenuje Chrissoskalitissa, ve kterém se nachází schody vedoucí na 35m vysokou skálu, z nichž jeden ze schodů je ze zlata. Spatřit ho však může jen ten, kdo jedinkrát v životě nezhřešil. Prohledali jsme celý klášter, avšak hledaný schod jsme nenašli.

21. 10. 2002

Opět sestupujeme do Gorgothakas za účelem fotodokumentace a filmování. Zjišťujeme stav průtoku vody. Naše obavy se vyplnily. Průtok vody klesl minimálně. Tento úsek jeskyně je stále neprostupný. Rozhodujeme se k odstrojení. Družstvo Medzihradský, Štos odstrojuje propast z hloubky - 550m ( P208 Puits Galloume a P146 Puits León ), částečně odstrojují ještě meandry. Družstvo Matuška, Macík vytahuje z jeskyně transportní vaky s podzemním bivakem a filmovací materiál. V průběhu odstrojovaní pořizujeme další foto a filmovou dokumentaci. Z propasti vylézáme za úsvitu.

22. 10. 2002

Celý den probíhá odstrojování materiálu z meandrů z hloubky - 250 m. V rámci odstrojovací akce provádíme průzkum meandrů, místy hlubokých až 30 m.

23. 10. 2002

Odstrojujeme vstupní studnu Puits Brumme P230, která je na vysokohorskou jeskyni v horních partiích neobvykle mnoho vyzdobena krápníkovou výzdobou.

24.10. 2002

V posledních dnech provádíme povrchový průzkum v okolí bivaku a zdoláváme vrcholy Ormio 2.154 m n.m. a Agio Pnevma 2.254 m n.m. Cestou lokalizujeme perspektivní jeskyně na průzkum, kam doposud nevstoupila lidská noha.

25.10. 2002

Celý den provádíme snášky materiálu do údolí a v pozdních odpoledních hodinách se loučíme pohledem na Melidoni a sjíždíme k moři. Před odjezdem trajektu z Kréty se setkáváme s řeckými speleology z klubu Selas. Předáváme jim informace o našem působení v systému Gorgothakas. Při průzkumu oblasti jsme lokalizovali několik vstupů do nových jeskyní. Vchody jsme zaměřili pomocí navigačního systému GPS. Souřadnice předáváme řeckým speleologům. Jsme zváni na plánovanou mezinárodní řecko-francouzskou expedici, která se má konat v této oblasti v druhé polovině roku 2003.

Důležité informace pro následující expedice:

- jeskynní systém Gorgothakas se nachází v pohoří Levka Ori v oblasti Atsines. Východiskem je největší město západní části ostrova Hania. Poslední víska civilizace, horská vesnička Melidoni je vzdálená asi 40 km. Zde končí asfaltová silnice a dále pouze po nezpevněných horských cestách cca 10 km k poutnímu místu Agio Nicolas v nadmořské výšce 1.000 m. Výstup do základního tábora v nadmořské výšce 1.600 m trvá asi 3 hodiny. Vchod do jeskyně se nachází ve výšce 1.500 m. n.m. Bez průvodce znalého místní oblast není možné nalézt ani vstup do propasti, ani základní tábor.

- před odjezdem je třeba minimálně s půlročním předstihem kontaktovat řecký speleologický klub SELAS na mailové adrese selas96@hotmail.com. Pro vstup zahraničních jeskyňářů do řeckých jeskyní je nutné povolení řeckého ministerstva kultury.

- dle doporučení řeckých speleologů je nutné pro výzkum v této oblasti vytvořit skupinu alespoň 8-10 zkušených speleologů. V oblasti nepůsobí žádná speleologická záchranná služba, proto se v případě sebemenšího problému musí každá expedice spolehnout sama na sebe.

- přístupové cesty do hor jsou sjízdné pouze vozy s vyšším podvozkem, nejlépe s náhonem na všechna 4 kola.

- pohyb v horách je velmi komplikovaný. Není zde žádná síť turistických cest. Jedná se o pohyb v panenském terénu. Vápenec je místy přerušen horninami vulkanického původu. Horniny jsou velmi ostré a křehké. A to jak na povrchu, tak i v podzemí. Je velmi obtížné do tohoto typu horniny kvalitně osadit kotvení. Tomu také odpovídá stav kotvících bodů v propasti. Při výběru stávajících kotvících bodů je třeba dbát nejvyšší opatrnosti, některé body jsou naprosto nepoužitelné, některé jsou ve špatném stavu.

- v celé oblasti je problém s získáním pitné vody. V našem případě byla jediným zdrojem (mimo dešťovou vodu) jeskyně vzdálená od bivaku cca 15 min. chůze. Voda se nacházela v hloubce 60 m (přístup možný pouze po laně) a to ve velmi omezeném množství.

- nejvhodnější období pro návštěvu jeskyních systémů v této oblasti jsou červenec a srpen. Panují zde velmi vysoké teploty, ale srážky jsou v minimálním množství. Jako ve většině vysokohorských jeskynních systémů je i zde voda velkým nebezpečím. Za deště je jeskyně prostupná pouze do hloubky cca 300 m. V níže položených partiích se však nacházejí místa, kde se v případě přívalové vody dá v bezpečí přečkat. V žádném případě nelze z níže položených částí za deště vystoupit na povrch. V partiích pod bivakem (- 720 m a níže) doporučují řečtí speleologové použití neoprénu.

- pro vystrojení celé propasti je zapotřebí minimálně 1.400 m lan, 140 kotvení, dobře zásobený bivak pro přečkání dešťů.

.... stojím na nejvyšší palubě obří lodi Pasiphae Palace a vlahý podzimní vítr mě cuchá dlouhé vlasy. Je konec října. Kolem ubíhá pusté a liduprázdné pobřeží Albánie jako zvolna projíždějící vlak, který nikde nekončí. Moře je nezvykle klidné, … klidné a vyrovnané jako moje vnitřní já. Hltám poslední paprsky podzimního slunce a v duchu již rýsuji obrysy další expedice. Je pozdní říjnové odpoledne a slunce se kloní nízko nad obzorem. Monotónní zvuk lodních motorů a nekončící záchvěvy masy železa na mě působí jako drobné elektrické výboje, které mě spolu se slunečními paprsky nabíjí jako solární panel. A tak usedám a rekapituluji právě proběhlé týdny mého života. Odpočat, téměř po měsíční speleologické expedici na Krétě se vracím uvolněn, vyčištěn a vyrovnán zpět do bláznivého světa ....

Abstrakt:

Lefka Ori - divoké vápencové pohoří v západní části ostrova Kréta. Četné vápencové planiny, skaliska, závrty, rozmanité scenérie vysokohorského krasu, nejrůznější geologické útvary, jeskyně a propasti. Jedno z nejzajímavějších a z hlediska objevů velice perspektivních pohoří v celé Evropě. Letos se do zdejší oblasti vypravil na průzkumnou expedici i český tým speleologů ze sdružení KOTA 1000. Cílem byl výzkum v nejhlubší propasti Balkánu - Gorgothakas LOC 1, hluboké - 1.208 m.